DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 27.03.2024 16:05:06 

dům plný zvířat

terarijní zvířátka
 
S terárii  to bylo úplně stejné jako se psy. A taky s kočkama. Jen u slepic to bylo obráceně - tam jsme začali s dvanácti rýnskými a zatím stav zredukovali na šest rýnských a dvě vyandotky.
Terárium si Dana vymyslela k svému kulatému životnímu jubileu, takže šlo těžko zamítnout. Nasadila do něj páreček Felsum madagaskarských a protože to byl opravdu páreček, měli zakrátko děťátka. Kam s nima? No přece do nového terária. Když bylo děťátek víc a povyrostly, vydaly se do světa. Co s prázdnými terárky? No přece nová zvířátka. Ta se taky množila a tak se musela množit i terária a šlo to pořád dokola, až se to ustálilo na současném stavu - některým teraristům by se to mohlo zdát jako standard příp. minimální standard; neterarista by řekl, že jsme se zbláznili.
No a všechna ta zvířátka chtějí samozřejmě taky žrát. Takže pro ně chováme cvrčky, kteří se vyskytují většinou v uzavřeném prostoru jim vyhrazeném. Příjemně si tam cvrkají, takže i návštěvy si libují, že je to u nás jako u móře. Pokud se však některý zatoulá třeba za skříň, už se o příjemném cvrkání mluvit nedá. To by vzbudilo i mrtvýho. Taky máme drosophily neboli octomilky. Ovšem nelétavé. Dokud se neskamarádí s těmi lítacími. Ještě chvostoskoky - ti jediní jsou hodní a nikam neutíkají. Na rozdíl od zavíječů voskových. Ti si taky občas najdou cestu na svobodu. Ale chytají se líp než felsumy.
 
PS - Nevíte někdo o nějaké malé, výkonné, bezporuchové, bezpečné domácí atomové elektrárně?
 
V současné době byste u nás už nenašli, bohužel, žádná terarijní zvířata
                                                                                                                            
 
Mívali jsme:
Dendrobates auratus - zelená a modrá forma  (Kostarika)
Dendrobates imitator intermedius  (Peru)
Dendrobates leukomelas  (Venezuela)
Dendrobates lamasi  (Peru)
Phyllobates bicolor  (Kolumbie)
Phelsuma madagascariensis grandis  (Madagaskar)
Phelsuma laticauda laticauda  (Madagaskar)
Rhampholeon brevicaudatus  (východoafrické pobřeží, hl. Tanzanie, Keňa)
Rhacodactylus ciliatus  (Nová Kaledonie)
Anolis bartschi  (Kuba)
Anolis sabanus  (Latinská Amerika, ostrov Saba) 
Oedura monilis  (Austrálie)
Coleonyx mitratus  (Střední Amerika)
Laemanctus longipes  (Střední Amerika)
Lygodactylus luteopicturatus  (Tanzanie)
                                                                                                                            
 
Lygodactylus luteopicturatus (Tanzanie)
 
28.1.2011:
 
 
  
Znalí určitě poznali, že tohle nejsou Lygodactylové luteopicturatus, ale zlatohlávci  (Pachnoda marginata peregrina (Středoafrická republika,
Zair, Sudán, Keňa, Kongo))
  
11.1.2011:
 
 
 
 
 
 
 
Phelsuma madagascariensis grandis  (Madagaskar)
 
 
 
 
  Oblíbeným místem odpočinku je novodurová trubka
  „maskovaná“ dubovou kůrou a zavěšená u stropu
  terária (rozměry: 90 x 50 x 120cm), takže mají felsumy
  dobrý rozhled. 
  Vlevo nahoře samice, vpravo samec, pojmenovaný
  podle znaku na hlavě „Srdíčko“.
  Červené znaky těchto felsum jsou u každého jedince jiné,
  takže jdou dobře od sebe rozeznat.
  Na zem slézají felsumy (vlevo) jen velmi zřídka. 
  
 
 
 
 
 
   
 
Stejně jako většině gekonů nedělá ani této felsumě pohyb po skle problém a to ani po stropě. Je neuvěřitelné, jak si může každé dva až tři
týdny svlékat všechny ty jemné lamely na prstech, které jsou vidět pouze pod elektronkovým mikroskopem. Zázrak
 
 
Ne u každého páru jde podobná situace vyfotografovat. Některé felsumy s tím nadělají spoustu tajností.
Obecně jsou felsumy ke stejnému pohlaví velmi nesnášenlivé a lze je chovat jen v páru. Na obrázku jsou dvě samice - sestry z jedné snůšky, které od malička žily spolu, proto se shodnou. Se samcem se pářily obě a obě snášely vajíčka. 
 
V ideálním případě samice snese vajíčka (vždy dvě) do roury nebo na jiné „snadno“ přístupné místo, odkud jdou přemístit do krabičky s
mechem, ve které se vylíhnou mláďata. V opačném případě vylíhnutí ani rezaregistrujete, protože dospělí budou rychlejší.....
Po snesení má vajíčko měkkou skořápku, samice vajíčko drží v zadních tlapkách a otáčí jím, dokud skořápka na vzduchu neztuhne.
Pak k němu přilepí druhé vajíčko. Mláďata se líhnou podle teploty přibližně za 65 - 80 dní.
Čerstvě vylíhlé mládě byste už do skořápky zpátky nenacpali. Hned po narození se začne svlékat.
 
 
Trvalo nám poměrně dlouho, než jsme auratku naučili na felsumě jezdit a než si to felsuma nechala líbit.
Tady jde o samici, která se s jinými zvířaty bez problémů shodla. Samci jsou ale natolik teritoriální, že při podobném pokusu jsme museli
samce rychle chytit do ruky a teprve pak žábu vyplivl.
 
 
Phelsuma laticauda laticauda (Madagaskar)
 
 
       
 
  Mnohem aktivnější než její velká příbuzná Ph.madag.grandis,
 využije celý prostor i toho největšího terária. Ve velkém teráriu se
 také cítí bezpečněji než v malém, takže je méně plachá.
 Vajíčka je možné nechat líhnout v teráriu, rodiče mláďatům neublíží,
 dokonce potomkům klidně přenechají své oblíbené místo k
 odpočinku nebo mu dají přednost u misky s banánovou kašičkou.
 Zato sourozenci mezi sebou jsou jak psi. Když se ve velkém,
 800-litrovém teráriu vylíhla dvě mláďata, jedno vždy vyhnalo
 druhého sourozence z terária ven - narozená mláďata lehce
 prolezou mezi skly šoupacích dvířek.
     
 
 
 
 
 
Právě se narodila laticauda (dvě ve stejný den) 
a byla vypuštěna do terária - když je Petr fotil (dole), byly jim 3 dny: 
 
   
 
 
 
 
 
 
 
 
  vajíčka ve dvou teráriích:
  vlevo: přilepená v koutě na sklo, takže nešla přemístit do „líhně“
  dole : samice snesla pouze jedno vajíčko do spleti rostlin na
  stěně terária - fotografováno z vedlejšího terária přes dvě skleněné
  stěny
   
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Z vajíček vlevo se 19.3.2009 vylíhla malá 
 laticauda. Neváhal jsem a rychle ji vyfotil.
 Ještě měla „kalhotky“ z nesvlečené kůže. 
 Než jsem odložil foťák, zmizela v porostu
 a to bylo taky naposled, co jsem ji spatřil.
 Napřed jsem si mylel, že si se mnou hraje
 na schovávanou, dnes to spíš vypadá, že
 se stala posledním článkem potravního
 řetězce.
 
 
 Když se 21.3.2009 vylíhla druhá, opět jsem
 nezaváhal a rychle ji odlovil, takže ji vidíte už
 v novém působišti, kde se má čile k světu.
    
 
 
 
 
Oedura monilis (Austrálie)
 
Po vlastních zkušenostech doporučujeme oddělený chov mláďat. Do osmisetlitrového dobře zarostlého terária se dvě mláďata „nevešla“.
Máme tedy jen jednoho dospělého samce, který touží po samičce. Máte?
 
dospělý samec 
 
 
25.3.09 - Dana je pořád v nemocnici, tak toho zneužívám a pokouším se trochu skamarádit s oedurou - co taky za dlouhých večerů dělat...
 
 
Laemanctus longipes (Střední Amerika)
  
 
 
 
předchozí čtyři obrázky dělal Petr Fiala, když byl u nás na socializaci malých azaváčat (ty najdete jinde)
 
 
Bazilišci a jejich příznivci mi prominou, ale tak blbý zvíře jsme ještě v teráriu neměli. Do dnešního dne nepochopili, že po skle se nahoru nevyškrábou. Přesto několikrát denně skočí na stěnu, sjedou dolů a pak se marně snaží vydrápat zpátky. Už jsme jim dali i přezdívku - hrušky. A padaj a padaj....  Když už rejdí dole moc dlouho, vezmu je na ruku a vysadím nahoru, aby si mohli zase skočit .....
 
 
Coleonyx mitratus (Střední Amerika)
 
 
 
 
Rhacodactylus ciliatus (Nová Kaledonie)
  
  
Protože je Rhacodactylus noční zvíře, museli jsme ho pro focení napřed odlovit. Ne že by z toho byl odvázanej, ale pózoval.....
Po vypuštění zpět do terária se, pacholek, ani neohlédl a zmizel v porostu.
 
 
Dendrobates auratus
 
Žije v deštných tropických pralesích od jižní Nikaragui přes Panamu až po severozápadní Kolumbii a v jednotlivých oblastech svého výskytu vytváří různé barevné varianty.
Varianta, kterou chovám, pochází z východního pobřeží Kostariky a do ČR byla dovezena v r.1993.
D.auratus je druh relativně nenáročný, odolný a vhodný i pro začátečníky. Dospělí jedinci měří 3-4cm. Samička je vždy větší a má výrazně vyvinuté bříško, sameček je menší a štíhlejší. Sameček se ozývá příjemným tichým „trrrrrr“. Žáby jsou aktivní ve dne, v noci spí. Dospívají mezi prvním a druhým rokem života, dožívají se až 15 let.
 
Zařízení terária
Žáby potřebují vysokou vzdušnou vlhkost, možnost koupání, úkryty. Teplota v jedné třetině výšky terária asi 24-25°C, v noci 20-22°C. Ne méně než 20° a ne více než 28°C! Osvětlení 12 hodin denně. I když jsou žáby čeledi Dendrobatidae malé, potřebují relativně velký prostor - pro jeden pár asi 60x50x50cm. Ideální je chov pouze v páru. Nejen samci, ale i samice spolu bojují o teritorium - provozují jakýsi řeckořímský zápas, nijak si sice přitom neublíží, ale dochází ke stresu a utlačovaný jedinec může stresem i uhynout. Samice se spolu nejen perou, ale navzájem si požírají i vajíčka. V dostatečně prostorném teráriu je možné chovat po párech i více druhů žab čeledi Dendrobatidae, ale kombinovat jen takové druhy, které se vzájemně nemohou křížit, druhy, které obývají různá výšková patra terária nebo druhy odlišných rodů. Pokud máte dostatečně velké terárium, mohou je společně se žábami obývat např. drobní anolisové nebo menší druhy felsum (samozřejmě druhy s podobnými nároky na teplotu a vlhkost).
Dno: Jsou různé možnosti, mně se osvědčuje „přírodní“ substrát ze směsi ztrouchnivělého dřeva, bukového listí, mechu, apod. Do substrátu jsou volně vysazeny rostliny a povrch je pokryt suchým bukovým listím. V takovém substrátu žijí drobní živočichové - např. chvostoskoci a svinky - oblíbené zpestření jídelníčku.
Rostliny: Žáby se cítí dobře v co nejhustěji zarostlém teráriu, rády šplhají po pevných listech až ke stropu. Líbí se jim i v trychtýřích bromélií. Do terária je dobré dát i šikmé větve nebo kořeny na šplhání. Alespoň jedenkrát denně rosit.
Rybníček: Stačí plastová miska zapuštěná do substrátu asi 5cm hluboká, do ní vložit kámen nebo nějakou plovoucí rostlinu. Stačí i miska pod květináč. Další „rybníčky“ mohou být i v různých výškám na stěnách terária - stačí např. nejmenší plastové krabičky od salátu ze supermarketu. Naše žáby tyto výškové rybníčky milují. Voda nejlépe měkká, např. dešťová. Vodu z městského vodovodu nechat alespoň déle odstát (chlór) nebo převařit.
Úkryty: Půlky skořápek kokosových ořechů s vyříznutým vstupem, příp. poklopené květináče, nádobky od filmů apod. Vajíčka snášejí do tmavého úkrytu na nějakou hladkou plochu - v přírodě je to list v nějaké dutině - jeskyňce, v teráriu mělká miska např. Petriho nebo plastové víčko přiklopené skořápkou kokosového ořechu.
 
Potrava
Drobný hmyz a členovci. V přírodě prý především mravenci, ale naše dendrobatky v teráriu se všech druhů mravenců u nás žijících bojí. V sezóně je ideální drobný smýkaný hmyz, mšice, malé housenky běláska.
Náhradní potrava: octomilky, malí cvrčci (mikro), malé housenky zavíječů voskových i moučných, chvostoskoci.
Uměle chovaný krmný hmyz protřepat s vitamíny a mineráliemi.
 
Rozmnožování
Samec „zpívá“ na vyvýšeném místě. Dál už ale přebírá iniciativu samice. Vyhledá samce, hladí ho „rukama“ po hřbetě a nedá mu pokoj, dokud ho nepřiměje k tomu, aby vlezl do nějaké vhodné „jeskyňky“. Tam spolu dlouho „tancují“, pak samice snese vajíčka a samec je oplodní. Snůšku samec denně opatruje a zvlhčuje vajíčka. Když se pulci vylíhnou a trochu povyrostou, vlezou si otci na záda a ten je po jednom zanese do některého rybníčku. Dál už se o ně rodiče nestarají. Pulci se živí rostlinnou i živočišnou potravou, přeměna trvá přibližně 2,5 měsíce. Malé žabičky měří asi 1cm.
 
Dendrobates auratus - zelená forma (Kostarika)
                                                                                                                      samice
 
 
                                    samec je menší a štíhlejší                                              mrkev ani banány žáby nežerou - ty jsou pro octomilky a cvrčky
                                                                                                                                                                          .... a ty už žáby žerou
 
 
Při námluvách se pár pohybuje po listech v horní části terária. Samice hladí (ošlapává) přední nohou samce na hřbetě. Námluvy trvají i celý
den, večer pak snese samice vajíčka na mističku pod skořápkou z kokosu a samec vajíčka oplodní.
 
 
          Proměna pulců v žáby trvá asi 80 dní. Poté, co se objeví přední nohy přestávají pulci přijímat potravu a ocas se začne vstřebávat.
 
 
                              Mláďata mohou být odchovávána pohromadě, dokonce vyhledávají tělesný kontakt ve společných úkrytech.
 
 
Dendrobates auratus - modrá forma (Kostarika)
 
 
3 - 4 měsíční mláďata modrých aurátek, připravená k cestě do světa
 
 
Dendrobates leukomelas (Venezuela)
  
  
  Nahoře pár - vlevo samec, který právě na zádech přenáší pulce
  do rybníčku. O snůšku a vylíhlé pulce pečuje pouze samec.
  Přenesením pulce do vody rodičovská péče končí a nastupuje
  terarista.
 
 
 
 
   
  Dendrobates leukomelas jako pozemní druh a Dendrobates
  imitator intermedius jako stromový druh mohou žít společně
 v jednom teráriu a i rozmnožovat se.
  Vlevo dva dospělí zástupci obou druhů.
 
 
 
 
 
 
 
 
                      pár v rybníčku - vlevo samice, vpravo samec                                                                     samec přenáší pulce
 
 
Dendrobates imitator intermedius
 
Původ:  Peru  -  400 - 800 m.n.m.
 
Terárium:
na výšku postavené, např. 50 x 50 x 80 cm, hustě zarostlé, vysoká vzdušná vlhkost.
Nutné bromélie, kam sameček odnese vylíhlé pulce, samička je přikrmuje neoplozenými vajíčky. Pulci ale žerou i běžné krmení pro rybičky. Místo trychtýřů bromélií je možné použít nádobky od filmu.
 
Teplota:  24 - 26°C, ne přes 30°C; noční pokles na 18 - 20°C
 
Potrava: nejrůznější drobný hmyz jako ostatní Dendrobatidae, milují chvostoskoky a právě vylíhlé cvrčky.
 
Silně teritoriální druh, chov raději jen v páru. Velmi aktivní žáby, nejsou vůbec plaché, pokud je v teráriu dostatečná vlhkost, jsou stále vidět. Velmi zajímavá péče o potomstvo.
 
                                                                              můj nejoblíbenější druh žab s velmi zajímavým chováním
 
 
 
                          chvostoskoci jsou oblíbenou potravou                                         D.i.i. se umí bezpečně pohybovat po skle a to i hlavou dolů
 
 
                      pár u své bromelie - pozorují svého potomka                                         samec odnáší pulce do vodní nádržky v bromelii
 
 
  když není k dispozici bromelie, musí stačit nádobka od filmu; přenesením pulce do vody u tohoto druhu péče o potomky nekončí - samec
                                        láká samičku k vodní nádržce s pulcem a ta do ní snáší neoplozená vajíčka jako jeho potravu
 
 
                                   To nejsou milostné hrátky, ale lítý boj dvou samců; podobně se dovedou mydlit i samice mezi sebou.
                                                                                     Do sebevětšího terária se vejde jen jeden pár
 
 
 
 
Přes rozdílnou hmotnostní kategorii neváhal samec D.i.i. napadnout daleko většího soka D.leukomelas, který se vydal do výšek a přiblížil se
k jejich bromelii.
 
 
 
Samice snesla vajíčka na list. Překvapilo mě, že vajíčka zvlhčoval po celou dobu inkubace nejen samec, ale i samice (u D.auratus a D.leucomelas se o snůšku stará výhradně samec). Na obrázku je na snůšce právě samice. Vpravo dole na prostředním listě dvě vajíčka.
 
Vlevo samice, vpravo samec, přenášející pulce. Ze dvou snesených vajíček se vylíhl jenom jeden - za 11 dní po snesení vajíček.
Samice následuje samce s pulcem k nádržce s vodou (filmová nádobka), kde samec pulce odloží.
 
V teráriu spolu žijí pár Dendrobatus imitator intermedius a pár Phelsuma laticauda
 
 
Dendrobates lamasi (Peru)
  
  
Mládě D.lamasi u potravy. Octomilky Drosophila hydei mají krásně červené oči.
 
Dospělá samice
 
 
Phyllobates bicolor (Kolumbie)
 
 
Sameček bicolorky přenáší pulce
 
 
 
mláďata jsou jinak zbarvená než dospělci
 
 
 
 
 
 

 
Anolis bartschi (Kuba)
  
 
Vosa nepředstavuje pro samici tohoto anolise žádný problém.
 
 
Rhampholeon brevicaudatus (východoafrické pobřeží, hlavně Tanzanie, Keňa)
 
 
 

 
Zvířátka máme nejen doma, ale i kolem baráku. Občas se ozve rosnička a večer na rybníce je přímo koncert. Jednoho z koncertujících jsem našel na břehu, ale po cvaknutí spouště skočil do vody. Vypadá úplně jako skokan zelený.
 
K večeru se začal od rybníka ozývat divný skřek - Dana pak našla naši žábu pod rebarborou:
 
 
Nevěřili jsme, že se to užovce povede. Jednak to bylo docela velké sousto a jednak na to šla ze špatného konce. Ač se žába nafukovala jak chtěla, pomalu ale jistě mizela.